THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé demo Krnováků pod taktovkou a bubenickou paličkou Davida Najbrta (též IDHzine) udeřilo podstatně silněji, než tomu bylo s prvním zásekem Inhuman Visions. Z tehdejšího zvukového chaosu vypreparovali LON pměrně zdařilý deathmetal. Od prvního dema je zde i posun v instrumentálních schopnostech a LON se mimo jiné taky naučili stvořit skladbu a ne pouze snůšku riffů. Ve zběsilých kytarových jízdách s jistou dávkou melodie a rychlých, ač místy trochu jednotvárných bicích se objevují pomalejší a přehlednější pasáže s chytlavými motivy. Najde se i dost povedená vyhrávka či sólo. Energie je tedy dost, ale stále tomu chybí větší dávka osobitosti. Na Germs Of Obsession najdete čtyři skladby, které jsou zabalené ve zvuku studia Půda, který sice není žádný skvost, ale není špatný, to zas ne. Germs... je přehledné a nenudí. Jenže když se člověk pokusí v pěkně udělaném bookletu (no jo, David umí...) zjistit, o čem to je, narazí na fakt, že texty jsou sice míněné dobře, mají i zajímavý obsah, ale jejich anglické verze jsou plné chyb a nesmyslů. Říkám to a budu říkat – psát texty v čestině a pak si je dát přeložit (a navíc špatně), to je chyba! Vím, že to tak dělá většina lidí, ale sakra, to je takový problém sehnat slušného angličtináře? Vždyť pak ani ta vokální linka nemůže být dobrá. Sorry – v textech mne LON opět zklamali. Takže celkově najdete na Gems Of Obsession povedený, i když nepříliš výjimečný deathmetal. Je ale bez výrazu, protože obsah stojí za víte co...
6 / 10
Vydáno: 1999
Vydavatel: Copremesis records
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.